Celá výstava, rozkládající se ve dvou patrech, stojí 120 korun. Samotný Mucha stovku a prohlídka děl Andy Warhola pouhých padesát. Paní pokladní nám mezi řečí nabídla možnost uložení svršků do místní šatny, ale nedbali jsme doporučení a vyrazili do prvního patra plni vzrušeného očekávání uměleckých zážitků. Jaké bylo ovšem naše překvapení, když dvě přítomné uvaděčky nás hned ve dveřích přísně zastavily řkouce, že v bundách, kabátech ani jiných, evidentně značně nebezpečných svršcích, nás k umění nepustí. Odmítnuty byly i tašky a dokonce kabelky našich žen. S úlevou, že kalhoty a košile si můžeme ponechat, vyrazili jsme směrem k šatně, kde jsme odevzdali všechny přebytečné látkové obaly našich těl a pod přísným pohledem ochranky jsme se přesunuli k "bezpečnostním skříňkám" kvůli odložení veškerých tašek a taštiček, stejně jako kabelek a fotoaparátu. Skřínky měly každá cedulku se jménem - nejspíše místních studentů. Působili sice stejně bezpečně, jako papírová krabice od bot s nápisem NEOTEVÍRAT, ale co by člověk nerisknul, chce-li spatřit na vlastní oči díla umělců Warholovi velikosti.
Když jsme tedy uložili kromě nejdůležitějších svršků vše do skříněk, směli jsme - stále pod přísným dohledem strážců pořádku - opět vystoupat do patra, kde nám usměvavé uvaděčky zručně propiskou přeškrtaly vstupenky. Takže první, co jsme shlédli, byla poměrně dlouhá řada "uměleckých" děl vytvořených ve dvacátém století. Pravda, na několika kouscích jsme téma obrazu, ba i myšlenku autora, celkem snadno rozeznali. Ovšem většina děl, jež bych z pohledu amatéra, nezasaženého snobismem "znalců skutečného umění" nazval patlaninami, evidentně tématem ani myšlenkou obdařena nebyla. Přepůlit plátno jednou rýhou, nebo nanést na plátno mnoho skvrn různých barev a velikostí, přidat několik kruhů a nazvat to Odpolednem, mi opravdu jako umění nepřipadá. Samozřejmě, pokud bych podobné plátno vytvořil já (nejspíše snad v alkoholovém opojení) a odnesl ho do nějaké galerie, v lepším případě bych osazenstvo dobře pobavil, v horším bych byl fyzicky inzultován. V každém případě bych byl i se svým dílem nekompromisně vykázán na chodník s doporučením, více se v okolí galerie nevyskytovat. Ovšem pokud bych byl již zavedeným umělcem nebo bych alespoň byl jako umělec uveden v nějakem seznamu, jistě by mi v mnoha galeriích ruce utrhali, obolus veliký za dílo nabízeli a všelijak devótně se přede mnou klaněli. Tudíž dojem z oněch děl byl takový, že si z nás tito rádobyumělci dělají vlastně legraci. Což o to, legraci mám rád a chápu ji. Tato legrace ale stojí návštěvníky nemalé peníze a autory nejspíš poměrně dobře živí.
Tady jsme se tedy poprvé zasmáli a s rozjařenou duší jsme vylezli do dalšího patra shlédnout očekávaný vrchol výstavy - díla Andyho Warhola. U jeho expozice nás uvítal uvaděč zvící postavy brutálního agenta Mosadu uprostřed akce. Navyklým pohybem nám i on svojí propiskou drsně zakřížkoval vstupenky a pozval nás dál. U prvních dveří nám doporučil odebrat si ze stolu letáček s popisem děl velkého umělce. Poté nás zavedl do temných zákoutí výstavních panelů, pokrytých mnoha řádky textu. Tam nás upozornil, že to nemusíme číst, protože jde o stejný text, jaký je na letáčcích. To nás samozřejmě pobavilo, ale pohled na široká ramena agenta v převlečení za uvaděče nám bránila se rozchechtat na plná ústa. Po několika krocích nás s výrazem posvátného vytržení uvedl do malinkého tmavého prostoru mezi panely. Tam byl jeden obraz velkého mistra, na kterém je dvojí zobrazení Mony Lisy. Přímo proti němu, na druhém konci "komůrky" byl druhý obraz - tentokrát velmi barevné madony s dítětem v náručí. Po jejich shlédnutí jsem se vydal do tmy hledat další díla, ale byl jsem zastaven agentem zabijákem slovy "kampak, kampak... víc toho není". Ono neuvěřitelné sdělení jsem si pro jistotu nechal zopakovat. Bylo tomu opravdu tak. Galerie nabízí DVA obrazy velkého mistra! Teprve nyní jsme pochopili nepoměr v ceně vstupenek! Tady už se naše dobrá nálada změnila v bujaré veselí, které lehce nakazilo i agenta zabijáka, který za námi ještě s úsměvem volal: "co byste chtěli, vždyť jsou to jeho nejvzácnější díla!"
Alfonse Muchu jsme po poznámce uvaděčky při obligátním přeškrtávání vstupenky - "to abyste nám sem nepřišli dvakrát" - přes slzy smíchu už moc neviděli.
Postupně jsme si tedy vyzvedli tašky a kabelky a fotoaparát a bundy a kabáty a s dobrou náladou opustili galerii. Chcete-li si tedy užít spoustu legrace, neváhejte a běžte do Kutné Hory. Tamní smysl pro humor vás jistě nezklame.
Sranda v Kutné Hoře
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Kultura
Dita Jarošová
Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/
Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .
Dita Jarošová
Burešův Maelström ?
Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Pavel Král
Spravedlnost
Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...
Počet článků 47 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 975 |
Uprostřed krize středního věku se snažím pochopit svět kolem sebe.