Hýkání levicových poslanců

Za jiných okolností by to mohla být i legrace. Bohužel, za těch daných to moc legrační není. Bolševici všeho druhu zase v médiích hýkají o tom, že vláda nechť je jakákoliv, jen se nesmí vrátit vláda pravice. Kriminalizace pravice, potažmo všeho nelevicového jakoby z úst vypadla Gottwaldově sebrance z konce čtyřicátých let minulého století.

Neslyšíme nic o jednotlivcích, co něco nezvládli nebo přímo ukradli ani celé špatné vládě, vládě prorostlé korupcí, vládě neschopných nebo něco podobného. Prostě jen výkřiky ve smyslu „pravice je zlo!“. To je bohužel pro bolševickou smečku typické snad pro celou dobu její existence. Můžeme se těšit na to, že za rudooranžové vlády také uslyšíme něco o tom, že továrníci vysávají své otroky-zaměstnance, podnikatelé ožebračují dělnickou třídu a živnostníci okrádají své zákazníky. A že by bylo pro občany lepší, kdyby se vše pěkně vyvlastnilo a o blaho lidu se zase staral jen a pouze stát. A samozřejmě Strana, která přece ví nejlíp, co je pro lid dobré a co mu naopak škodí. Mezi klasické škodliviny se jistě zařadí supermarkety plné zboží, které kazí charakter, reakcionářská (protože nelevicová) literatura a samozřejmě hudba a texty, které zahraniční tajné služby pečlivě připravují pro oblbování nezkušených mladých posluchačů. Lid je třeba za každou cenu chránit před takzvanou svobodou a takzvanou demokracií. Socialisté si evidentně ani po historických zkušenostech neuvědomují, že jakmile budou mít komunisté s jejich pomocí ústavní většinu, zase pěkně po bolševicku utnou tipec svobodě a demokracii a po nastolení té jediné spravedlivé vlády jedné strany, socánky pěkně odstrčí od válu. Ne že by má paměť sahala až do osmačtyřicátého roku minulého století (ta ostatně nesahá ani do včerejšího dopoledne), ale vím, že i tenkrát mnoho lidí prostých, vzdělaných i dokonce s politikou obeznámených tvrdilo, že žádná diktatura nehrozí, že nikdo přece nemůže o svůj majetek přijít a že se ostatně komunisté historicky znemožní sami a do dalších voleb ani nepůjdou. Málokoho napadlo, že žádné další skutečné volby nebudou.

Nebezpečí nacizmu bylo vždy hlavně v otevřeném násilí a teroru. To mohl vidět každý a jen málokomu bylo v takovém prostředí milo a pohodlno. Komunismus je v tomhle ohledu nepoměrně zákeřnější. Násilí a zlo probíhá relativně skrytě a navenek je všude „klid na práci“. Ale proboha, pamětníků snad ještě běhá po našich ulicích dost, ne? To vážně zase chceme v médiích číst a poslouchat jen o úspěších dělníků a rolníků? Nikdy se nic nedozvědět o korupci, podvodech a zlodějnách vládnoucí elity a jejich přisluhovačů? Za hranice se podívat jen výjimečně a to ještě pouze s milostivě vydanou propustkou? Já se přiznám, že raději skousnu problém nezaměstnanosti, než bych se smířil s povinností pracovat a v případě nepracování být popotahován a kriminalizován coby příživník. I přes všechnu nedokonalost a všechny její špatné stránky tu demokracii rozhodně chci.

Uvědomme si, že to že můžeme číst o nepravostech a zlodějnách je právě dáno svobodou slova, která je ostatně jedním z hlavních pilířů demokracie. Obě tato slova se, bohužel, v našich končinách pomalu  stávají opovrhovanými frázemi a často se dokonce setkávají s posměchem. Copak to čtyřicetileté bolševické vymývání mozků mělo takový úspěch? Copak to, že má kolega v práci o stovku víc na výplatní pásce nebo že soused má lepší auto stačí k tomu, abychom demokracii zahodili jako hnusný, nepotřebný šunt? Která generace už konečně pochopí, že jenom v demokracii budeme mít každých pár let možnost si vybrat jinou vládu, pokud nám ta stávající nebude vyhovovat? Že to pohodlí, kdy se o nic nestaráme, protože se stará stát a to včetně práce a mezd a také cen a dokonce druhů nabízeného, ale i vyráběného zboží je pomalu, ale neomylně fungující jed?