Vřelé díky tajné služby

Módní a hlavně poněkud slepá móda nadávání na všechno „made in USA“, potažmo na všechno policejní a státní má už nějakou dobu další silné téma. Od internetových diskuzí po hospodské stoly se propírá rádoby aféra se sledováním elektronické komunikace a telefonních hovorů.

Tajné služby se překvapivě zajímají o různé tajné spolky nebo alespoň utajované aktivity spolků netajných. Nedávno se dokonce objevila zpráva, že NSA čte 200 000 000 SMS zpráv denně. Asi si lehce spočítáte, kolik čtecích agentů by musela NSA zaměstnávat, aby něco takové zvládla. Ovšem rozhořčení „obyčejných“ lidí neznalo mezí. Nejvíce samozřejmě na takové sledování nadávají lidé, kteří zaplevelují sociální sítě podrobnostmi ze svého soukromí a v plné tramvaji hulákají do svých mobilů další detaily z osobního života. Podobné je to s kamerami na ulicích. Nejvíce vadí těm, kteří mají v úmyslu sem tam něco čmajznout nebo poničit či pomalovat a najednou zjišťují, že by je při tom mohl taky někdo načapat. Chápu, to naštve. Samozřejmě že takový kverulant, jsa sám na ulici okraden, okamžitě běží na policii a domáhá se kamerových záznamů. Ono by to vůbec chtělo se nad tím nadáváním lehounce zamyslet. Kamerové systémy nefungují tak, že by u každého monitoru seděl agent nebo policista a zaznamenával všechny osoby na obrazovce se objevující. Prostě vidí, když se něco děje a teprve potom se na událost a lidi kolem soustředí. Stejné je to s tou sledovanou elektronickou komunikací. Běžné e-maily nebo diskusní příspěvky nikoho nezajímají. Určitá slova a slovní spojení, která mohou použít různí lumpové už ale někde rozsvítí pomyslnou červenou kontrolku. Je to jako se silničními kontrolami, když například z nějakého vězení uteče nebezpečný vrahoun. Policisté na silnicích také zastaví každé auto a minimálně se podívají do tváře všem cestujícím, aby ji porovnali třeba s fotkou zločince, kterou mají v kapse. Teprve při odhalení určité podoby osoby v autě s tváří hledaného utečence a zjištění případných dalších podezřelých okolností jako je kulometný pás šestkrát omotaný kolem pupku, zkontrolují dotyčnému papíry, vytáhnou ho z auta, popřípadě rovnou zatknou. Nikoho jiného ale nefotografují, nepoměřují rozměry lebky ani nezjišťují totožnost. Přesto by někdo mohl říci, že policie při zátahu sledovala 100 000 lidí. Umí si vůbec stěžovatelé na krácení svobod představit, jak by taková dokonalá svoboda bez sledování a kontroly vlastně vypadala? Mají snad pocit, že by s volně běhajícími zločinci a porůznu vybuchujícími neřády bylo na světě příjemněji?

Vzhledem k tomu, že nehodlám v dohledné době nikoho okrást natož umlátit, ani nehodlám nic vyhodit do povětří, je mi šumafuk, jestli se objevím na nějaké pouliční kameře nebo můj e-mail projde jakousi softwarovou hledačkou. Vlastně je to naopak, jsem rád, že se někdo snaží házet lumpům všeho druhu pod nohy nějaké ty klacky. A říkám to při plném vědomí toho, že budu jistě nazván hlupcem či užitečným idiotem stejně, jako při vědomí toho, že žádná tajná služba není klubem Rychlých šípů. Jinokulturní vousatí dobráci s ručníkem na hlavě mě opravdu nedojímají a brutálně je hážu všechny do jednoho ruksaku. Vrazi těhotných děvčat si dle mého klidně můžou dusivě pokašlávat na smrtelném loži celé hodiny. Takže díky všem, kteří za nás a pro nás dělají špinavou práci. Mimochodem, má-li dle legend každý z nás svého anděla strážného, hlídajícího každý náš krok, není to tuplované pošlapávání našich svobod?