Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach z uprchlíků je normální

22. 07. 2015 10:23:59
Člověk se dnes nad zprávami a děním nejen ve staré dobré Evropě musí, chtě nechtě, čím dál častěji vyděsit.

Na jednu stranu stále brutálnější kriminalita a její nesmyslná beztrestnost. Trest za vraždu, znásilnění, neřku-li násilí na dětech ve formě fešáckého kriminálu hotelového typu s běžným propouštěním v polovině trestu se za skutečný trest nedá považovat. Doživotní zavření vrahounů a przničů dětí, lépe ovšem jejich odstřel, by neměl totiž být pomstou ani trestem, ale ochranou zbytku společnosti, pro kterou je podobný čin nepředstavitelným. Násilník prostě nesmí dostat další šanci ublížit. Aktuální hrozba propuštění vražedkyně, která ubodala studenta, je další z řady podobně neuvěřitelných rozhodnutí soudu. Soudní psycholog (či kdo to byl) prostě prohlásí, že je přesvědčen o tom, že je to vlastně prima děvče, které už to jistě nikdy neudělá a bude žít klidným a spokojeným životem? Vysvětlí to ten člověk i rodičům příští oběti?

Na stranu druhou se tu různí poblouzněnci, populisté a kšeftaři s dotacemi snaží za každou cenu ohrozit a podkopat naši civilizaci a způsob života. Z rostoucí vlny imigrantů, tvořené převážně mladými muži bez větších civilizačních a hygienických návyků, či jakýchkoliv představ o budoucnosti své, případně svých rodin dělají chudáky vyhnané válečnou realitou z jejich zemí. Znám z první ruky příběhy lidí, migrujících třeba i do bývalého Československa ze zemí zmítaných válečnými konflikty v polovině minulého století. Přicházeli sem z důvodu zachování holých životů, nikoliv z nudy a potřeby dobrodružství. Okamžitě se snažili najít práci a bydlení a vůbec co nejdříve zapadnout i přesto, že netušili, jak dlouho zde budou muset zůstat. Nikoho z nich ani ve snu nenapadlo nerespektovat místní zvyklosti a zákony. Nikdo z těchto uprchlíků nepřevracel v ulicích popelnice a nezapaloval auta. A jistě ne jen proto, že tenkrát tu bylo aut podstatně méně než popelnic. O vyhazování domorodců do vzduchu ani nemluvě.

Ani při pečlivém sledování záběrů uprchlíků jsem si nevšiml nějakého většího než malého množství žen a dětí. Jistě, někdo mi určitě zase vmete do tváře, že nám takové záběry žen a dětí média záměrně (asi na příkaz Bilderbergu či CIA) neukazují. Čeho si ale nevšimnout opravdu nelze, jsou ty tisíce usměvavých mužů ve značkových bundách a s mobilními telefony, kterak na útěku před bídou a válkou znečisťují a ničí soukromý i veřejný majetek. Své matky, ženy a děti nechali tito trpící hrdinové doma v oněch válečných oblastech. Většina z nich jsou muslimové, od dětství vychovávaní k neúctě a nenávisti k západní civilizaci a k nerespektování jakýchkoliv jiných než muslimských zvyklostí a zákonů. Tyto lidi nemůžeme posuzovat ani s nimi jednat podle našich měřítek. Nikoliv z nějakého rasizmu, ale prostě z důvodů nekompatibility kulturních a civilizačních návyků. Nikoliv proto, že jsou černí, ale proto, že se středověkou kulturou si nelze porozumět, natož smysluplně spolupracovat. Oni ostatně o nějaký kulturní posun do novověku nestojí, protože je jim dobře a pohodlně v zaprášeném světě náboženské temnoty, ve kterém nemusí nic a nikoho tolerovat a každý problém mohou řešit klackem.

Hlasy multikulturních šílenců ovšem nepřestávají volat po humanitě, toleranci, pomoci v nouzi a nutnosti za každou cenu přijmout co nejvíce chudáčků utečenců. Jejich pokrytectví se ukáže v plném světle ve chvíli, kdy jim nabídnete, aby nějakého toho hodného utečence ubytovali u sebe doma. Copak by se snad partnerky těchto bojovníků za lidská práva (či případné bojovnice za totéž) necítily bezpečně v domácnosti s pěti šesti černými uprchlíky z Afriky? Copak by milovníci multikulturního obohacování nesvěřili své děti několika imigrantům na hlídání, zatímco by se věnovali lidskoprávním demonstracím v ulicích?

Pan Kamberský – novinář – napsal do Lidových novin: „Kdo v debatě ignoruje nevhodná fakta a vystupuje vůči strachu ostatních s pocitem morální nadřazenosti, prospívá pouze prohlubujícímu se neporozumění“.

Kdokoliv se nad přílivem uprchlíků zamýšlí a uvažuje nikoliv v intencích jednoho týdne, ale desetiletí dopředu, bývá obhájci přijímání imigrantů okamžitě označován za fašistu, xenofoba a rasistu, případně samozřejmě za ultrapravicového extremistu a nácka. Zvláště termín „ultrapravicový nácek“ mě vždycky rozesměje. Plivání na kohokoliv s jiným názorem je známou kratochvílí levicových nadšenců, ale tady by si měli uvědomit, že nacionální socializmus (nacisté – náckové) patří do extrémně levé oblasti politického spektra.

Tož nechť si mě někdo nazývá xenofobem s nesmyslným a patologickým strachem ze všeho cizího a neznámého. Přiznávám, mám strach. Strach sice z cizího, ale rozhodně už ne neznámého. Strach o vnuka, který by mohl být jednou podřezán, protože nebude umět z paměti stodvacátýprvní verš z nějakého Koránu. Strach o vnučku, kterou bych nerad viděl jako otrokyni jejího manžela, který ji pustí na ulici jen v burce. Strach o nádherné historické památky, které jaksi nekonvenují islámskému učení a mohli by se jednou poroučet k zemi. Strach o moudré knihy, které by mohly skončit v plamenech jen proto, že necitují svatou knihu. Strach o svobodu slova, rozhodování, víry nebo nevíry.

Strach a opatrnost může být užitečnějším a bezpečnějším přístupem než bezbřehá otevřenost a vstřícnost. Pokud se opatrnost některých z nás ukáže časem jako nesmyslná - hurá, zatleskáme si a všechno bude v pořádku. Nic se vlastně nezmění. Pokud se ale ukáže, že byla chybou bezbřehá otevřenost a důvěra, budou se následky napravovat mnohem hůře a mnohem bolestivěji. Pokud vůbec půjdou napravit. My už máme středověk za sebou, proto nemůžeme a ani asi neumíme proti němu bojovat se zbraní v ruce. Nezbývá tedy než napnout všechny naše technologické a civilizační síly a chránit se tím, že budeme ve vztahu k muslimům a islámu velmi opatrní. My už jsme připravení žít vedle něj v míru, teď ještě aby se i islám stejnou věc naučil dřív, než strhne svět o tisíce let zpět. Rozhodovat se nemůžeme podle právě módní vlny, podle politicky korektní rétoriky vládních činitelů či humanitárních neziskovek ani podle nějakých vznešených ideálů. Musíme se rozhodovat jen a pouze podle toho, co chceme přichystat, případně riskovat pro budoucnost našich dětí a vnoučat. Budeme-li se rozhodovat (a konat) jen podle většinového názoru nějakého našeho sociálního okruhu, módní vlny či tzv. „humanitárních ideálů“, budiž nám ona prázdná makovice na krku uťata právem, neb nebudeme mít na jakoukoliv budoucnost ani jako civilizace ani jako svobodní lidé právo.

Autor: Carlos Sardá | středa 22.7.2015 10:23 | karma článku: 36.54 | přečteno: 1098x

Další články blogera

Carlos Sardá

Zelené mozky opět na scéně

Ekoteroristi ze skupiny Zelený mír nám zase ukázali, jak to s námi – lidstvem – myslí dobře. Sice vytvořili petici, ale ta téměř nikoho nezajímala a téměř nikdo s ní nesouhlasil.

3.10.2016 v 19:48 | Karma článku: 36.60 | Přečteno: 1187 | Diskuse

Carlos Sardá

Europoslanecké řešení krize

Vypadá to, že europoslanci už nemají do čeho píchnout, resp. že všechno opravdu důležité mají hotové.

5.8.2016 v 21:16 | Karma článku: 31.76 | Přečteno: 748 | Diskuse

Carlos Sardá

Evropa na skluzavce

Mít nějaké vlasy, jistě bych při sešupu na skluzavce všech těch korektností cítil, jak mi je cestou do pekla vítr čechrá.

15.1.2016 v 14:14 | Karma článku: 33.27 | Přečteno: 513 | Diskuse

Carlos Sardá

Evropská zbabělost pokračuje

Začínají se vyplňovat černé scénáře, které mnozí z nás naznačovali už před časem a byli jsme za ně označováni za rasisty, xenofoby a fašisty. I cenzoři se snažili, seč mohli, aby nás umlčeli.

7.1.2016 v 18:40 | Karma článku: 41.73 | Přečteno: 1882 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Hannig

Ve válce je jasné, kdo je kdo, aneb ti, kteří to spískali se zavčas někam vypaří

Dnes, 21. srpna jsem chtěl psát o tom, jak nás před 49 lety napadla vojska těch, s nimž jsme byli ve vojenské alianci. Jenže do toho přišla Barcelona, Finsko a musím se vyjádřit zase k tomu, před čímž už varuji mnoho let.

21.8.2017 v 15:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Petr Bláha

Brzy zapomínáme na 21.srpen 1968. Tehdejší "Běž domů Ivane" by dnes nahradilo mnoho lidí.

Je datum 21.8.1968 a do naší krásné země přijíždění vojska Varšavské smlouvy v čele s ruskou verbeží. Všichni chtěli, aby co nejdříve vypadli, ovšem dnes se zdá dosti lidem, že by nebylo od věci ruské "kamarády" znovu přivítat.

21.8.2017 v 15:18 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 129 | Diskuse

Ladislav Jílek

Srpen 1968 – Mezinárodní dopad

Komentářů k 21. Srpnu se objevilo dost, mezinárodními dopady se však zabývají málo. Podle mne to však stojí za připomenutí, zdá se mi, že mezinárodní důsledky byly velké.

21.8.2017 v 15:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Žarko Jovanovič

Srpen 1968 aneb okupace na vlastní přání a pro výstrahu ostatním

Srpen 1968, jednoznačně se jednalo o intervenci, ne okupaci, představitelé SSSR podlehli tlaku svých spojenců, kteří se v ČSR i mimo něj báli o své pozice, sám SSSR neměl prakticky žádný důvod k zásahu a postupoval značně liknavě

21.8.2017 v 14:25 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 325 | Diskuse

Ondřej Mirovský

Srpen 1968 očima Husákových dětí

Známe to z filmů a vyprávění našich rodičů, kterým se při pomyšlení na dny před 49 lety vždy zrychlí tep. Ten pocit, kdy do vaší země přijedou tanky od „přátel“, aby bylo hluboko zašlapáno zrnko naděje socialismu s lidskou tváří.

21.8.2017 v 13:51 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 313 | Diskuse
Počet článků 47 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 961

Uprostřed krize středního věku se snažím pochopit svět kolem sebe.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.