Těším se na Mrazíka

Nevěřil jsem, že to někdy pronesu, ale skutečně se letos těším na tu zprofanovanou sovětskou pohádku, kde dobráci zvítězí nad hlupáky a navrch ještě pobijí lupiče a tupou čarodějnici. Vždyť to co se line z českých televizních kanálů – tedy převážně zpravodajských (majora Zemana snad ani nebudu komentovat), ale i z kanálů rozhlasových či stránek novinových je neuvěřitelně depresivní.

Nejvyšší čarodějnice, s chováním a slovníkem štamgasta IV cenové skupiny, věčně zavirovaná a s egem jako pátrací balón se kamarádí s Belzebubem a chodí si k němu pro rady. Jeho kamarád ze spolku červeňáčků, který též býval ve funkci nejvyšší čarodějnice a jehož ego je nafouknuto stejně bohatýrsky, cesty za Belzebuby z celého světa samozřejmě obhajuje. Máme tu i takového malého čertíka Bertíka, který pracuje jako hradní tiskový mluvka. Má k tomu dispozice, neb kluzce vleze do jakéhokoliv otvoru a také má bohaté zkušenosti z práce pro premiéra bradavičku blahé paměti či prudce demokratické tiskoviny typu Právo a Haló noviny.

Jeden by řekl, že čerstvý vítr zavane od mladého masa. Nejlépe vzdělaných studentů. Jenže od studentů uměleckých škol(!) jsme se dočkali jen zamazání legendární Lennonovy zdi na pražské Kampě. Ta zeď měla svou atmosféru a v jejích malbách byly sny, naděje a smutek celé generace bolševikem ušlápnutých lidí i obdiv k hudebníkovi a jeho odkazu. A to všechno nám ti chytří studenti pěkně umělecky, tak nějak streetartově a po Knížákovsku prostě přebílili. Prý to nemysleli špatně, jen chtěli udělat místo pro novou tvorbu. Jejich tupost a neznalost věcí minulých, zasahujících možná jejich vlastní rodiče je k pláči. Příště by tedy mohli zplanýrovat třeba Vyšehradský hřbitov, aby tam udělali prostor pro něco nového nebo aspoň pro nové náhrobky.

Za humny zase maurové s ručníkem kolem prázdné makovice pořád hledají koho podříznout. A když zrovna někoho nepodřezávají, odjíždějí ze svých šťastných a milovaných domovů plných alláhovského štěstí do našich barbarských zemí, kde jsou tak nešťastní a frustrovaní smutkem po své krásné kultuře nikábů a špinavých nohou, že nám to tu musejí vyhazovat do povětří, abychom si ten jejich smutek uvědomili.

Letadla padají, lodě potápějí, tanky osvobozují, openkarty prodražují, Blanky nezprovozňují, koruny oslabují…  ach jo, fakt se těším na Mrazíka