Zameteme uprchlíky pod koberec?

Čím dál více vídáme v médiích srdceryvné záběry afrických uprchlíků namačkaných jako sardinky v nějaké staré, zničené lodi či vytahovaných pobřežní stráží z vln oceánu. My Evropané, s křesťanskými ideály po mnoho generací hluboko zasutými pod kůží, máme tendenci těmto uprchlíkům ihned podávat pomocnou ruku. Zní to dobře - "pomáhejme bližním". Jenže jejich vytažením na naše břehy onen obrovský problém jen odsouváme a hlavně ho odsuzujeme k nekonečnému bobtnání.

Pomiňme skutečnost, že si tím pouštíme do kožichu mnoho nebezpečných blech ve formě "spících" muslimských bojovníků, jež s naprosto nekřesťanským zalíbením ve vraždění rozdílným způsobem myslících bytostí, brzy pozvednou prapor džihádu v boji proti naší civilizací. Ten prapor je pozvedáván čím dál více a ještě ke všemu už "za humny"!

Otázkou zůstává, co se všemi těmi tisícovkami lidí od přírody líných a rozhodně nemajících (až na světlé výjimky) potřebu ani chuť u nás pracovat. Ošatíme je, ubytujeme a přihlásíme k odběru sociálních dávek? Naše děti od nich potom budou na ulicích kupovat drogy a možná časem ani radši nebudou na tu ulici vycházet, protože se tam budou potulovat gangy nepřizpůsobivých Afričanů? Ne, ten problém musíme řešit teď hned, dokud to ještě jde. Neměli bychom pokládat budoucnost našich dětí na oltář nějaké pofidérní politické korektnosti. Nazývejme věci pravými jmény. Jinak to dopadne jako s naší nepojmenovatelnou menšinou nepřizpůsobivých, kteří si s plnými ústy lidských práv a rasizmu vydupou od státu cokoliv od stále nových bytů po sociální dávky a různé příplatky zatímco pracující člověk je popotahován a předhozen exekutorům za nějakou omylem neuhrazenou platbu v řádu stokorun.

A rovnou říkám, že tady nejde o rasizmus. Je mi šumafuk, jakou barvu kůže má nepřizpůsobivý asociál nebo imigrant z Afriky. Jde o to, že si už musíme přestat hrát na pohádky a podívat se realitě do očí dřív, než se budeme muset dívat do očí ozbrojeným zakuklencům nebo na to, jak naše děti a vnoučata ztrácejí svoji budoucnost v nebezpečných ulicích či v ekonomickém systému vynakládajícím obrovské částky sociálních dávek pro imigranty.

Brusel má zase další důvod uspořádat schůzku nekompetentních politiků, kteří vyplodí jen nápad o potřebě boje proti pašerákům lidí. Selský rozum napovídá, že pokud nebudeme přijímat žádné další uprchlíky (a většinu už přijatých vrátíme), nebudou mít důvod ani zájem pašovat další. Těch lidí je mi sice trochu líto, ale tady už jde o přežití naší civilizace. Ti lidé se musí postarat o své lepší bytí sami u sebe doma. S tím jim můžeme pomoci a ostatně i pomáháme. Vozíme jim jídlo, pití, léky a technologie. Pracovat už se musí naučit sami, ale i s tím jim můžeme pomoci. Pořád to přijde levněji, než tady řešit vzrůstající nezaměstnanost, kriminalitu a sociální výdaje. O nebezpečí militantního islámu nemluvě. Někteří takzvaní ochránci lidských práv (ochraňující ovšem hlavně práva jiných než vlastních lidí) argumentují tím, že západ dříve také přijímal emigranty z komunistických zemí. Ano, ale rozdíl je obrovský – lidé převážně utíkali na západ s vidinou práce a začlenění do tamní společnosti. Z těch statisíců „zachráněných“ Afričanů bude možná pracovat pár desítek. Ostatní budou chtít žít tak, jak byli zvyklí z domova. Ve slumech, bez práce a se sháněním jídla jakýmkoliv způsobem. Jediným rozdílem pro ně bude to, že tady po nich nikdo nebude střílet nebo jim mačetami sekat ruce a nějaké peníze jim dá zadarmo stát.

Dochází ke střetu dvou naprosto rozdílných světů a kultur. Můžeme si hrát na Rychlé šípy a do padesáti let se vrátit do středověku nebo vynaložit veškeré síly (a třeba i vojenské) a zachovat si naději na lepší budoucnost pro naše potomky. Oni budou totiž jednou nekompromisně posuzovat, co jsme pro ně udělali a jaký svět jsme jim odkázali. Už tak budeme mít dost starostí s nenasytnými mocipány z východu.