Evropské devastující sebemrskačství

Invaze ekonomických migrantů, schovávajících se ovšem většinou za pojem „uprchlíci“, ukázala jak málo stačí k destabilizaci vysoce civilizovaného a technologicky vyspělého společenství v míru koexistujících zemí.

Je neuvěřitelné, že původně poměrně běžná záležitost, kdy pár desítek až stovek lidí, utíká z válkou zmítaných oblastí třetího světa, byla laxností a zbabělostí odpovědných politiků proměněna ve stále sílící katastrofu. Celá záležitost se dala hned na začátku řešit jednoduše, levně a koneckonců s dobrým koncem pro chudáky, zachraňujícími si holý život útěkem do Evropy. Bohužel, místo rychlého a včasného řešení se ze strany evropských vrcholných politiků začaly vzdouvat vlny populistických předvolebních kampaní, ve kterých si politicky impotentní pohlaváři navzájem sobě i „svému lidu“ předváděli svaly. Levicová část politického spektra za podpory různých více či méně obskurních neziskovek, humanitárních organizací i prostých sluníčkářů, místo nabídky nějakého rozumného řešení situace,  posbírala své oblíbené a vždy pohotově připravené klacky, které s historickým nadšením a radostí naházela do toho hnusného a prohnilého kapitalistického soukolí. Výsledkem je zmeškání všech rozumných možností řešení nastávající krize. Vše pod praporem nového náboženství s nulovou tolerancí, jakým je v posledních letech multikulturně-humanitární dobrodiní. Jako u všech známých náboženství jde o víru v cosi nedefinovatelného a neuchopitelného, čemu je ale v tomto případě třeba se bezmyšlenkovitě, slepě a hlavně nekriticky klanět. Země je prostě placatá a černobílá. Kdo zapochybuje o placatosti nebo dokonce přijde s myšlenkou o barvách, kdo pozvedne kritický hlas, kdo přijde s jiným řešením či jen pochybnostmi o stávající doktríně, budiž imaginárně upálen, vyobcován, rozčtvrcen a jako neznaboh, kacíř, xenofob a rasistický nácek nabodnut na mediální kůl.

Stávající situaci, kdy nám stále sílící déšť proniká děravou střechou do domu, tak ti „hodní“ mezi námi řeší rozmísťováním drahých kýblů pod místa protékání. Vše je provázeno pohanskými tanečky, vítajícími vodu z nebes. Když se kýble naplní, vylijí z nich vodu sousedům do bytu a šup zase s nádobou na místo. Na námitku, že by možná stálo zato v prvé řadě řešit rozbitou střechu a vodu - která jinak ohrožuje interiéry - pomocí okapů odvádět zpět do přírody, přijde drsná reakce, která takového člověka odsoudí jako fašistu, nesnášejícího vodu.

A tak některé státy podléhají rádobyhumanitárním  tlakům a zametají problém pod Německý koberec nejspíše se starou socialistickou myšlenkou v hlavě, že věc, která se do týdne nevyřídí sama, nezasluhuje naši pozornost. Až se naplní Německo, bude se situace řešit jak? O tom Brusel raději taktně mlčí, protože i bruselští politici vědí, že dříve nebo později budou muset přívalu migrantů říci dost. Paradoxně se v tu chvíli dobrák humanista stane v mžiku také xenofobem a fašistou, protože zavře hranice. Možná právě toho se mnozí bojí a možná proto odsouvají jakékoliv řešení ať to stojí co to stojí. Možná si naivně myslí, že se svými tučnými konty přežijí všechno. Nepřežijí. Spadne li naše západní civilizace následkem imigrantské krize a jejích následků do středověku, budou jim nasyslená eura k ničemu.

Kdy ale přijde ta chvíle pro slovo STOP? Až přijmeme deset milionů migrantů? Třicet milionů? Padesát milionů? A jak potom s takovou silou nepřizpůsobivých, v bídě žijících (protože nepracujících) a naprosto odlišně kulturně založených milionů v zádech budeme zavírat závoru? Znovu se ukáže, že cesta do pekel bývá lemována dobrými úmysly?

Každý záchranář přece ví, že musí při akci zachránit v prvé řadě sebe, aby mohl dál efektivně pomáhat. Nemůžeme přece bezhlavě přijmout miliony migrantů, vydat obrovské peníze a nemít přitom žádné skutečné řešení pro budoucnost. Sbíráním víček od petlahví už to potom opravdu nezachráníme. V Evropě je stále vysoká nezaměstnanost a na spoustu věcí nejsou peníze. Pracovní trhy jsou nasyceny. Už tak je v evropských zemích pěkných pár milionů migrantů nejen z Afriky. Ani druhé či třetí generace těchto migrantů často nemají práci a peníze si shánějí kriminální činností. Místo řešení jejich problémů přijmeme další miliony lidí, kteří už vůbec nebudou mít šanci najít práci?

Ano, dá se souhlasit s tím, že i oni mají právo na lepší život. Ale tohle právo máme snad všichni a musejí ho mít i naše děti a vnoučata. Nechci vyměnit slušnou budoucnost a právo na lepší život svých vnoučat za sociální dávky pro lidi, kteří místo vděčnosti jen vyhrožují a mou pomoc si násilně vynucují.